Když se u nás někdo chce ucházet o půjčku, musí být v první řadě schopen nějakým způsobem prokázat, že je schopen to, co si půjčí, také v pořádku vrátit. Protože pouhému čestnému slovu se už dávno nevěří a ani nedá moc věřit, a jistota je jistota. Zejména když jde o peníze.
A tak je pochopitelné, že se ve finančních institucích žádají různé záruky. Zpravidla čisté registry dlužníků, absence neřešitelných finančních problémů a dostatečné příjmy.
Ten, kdo tu vyhoví, má naději, že mu bude půjčeno, zatímco ten, kdo je shledán nedostatečně perspektivním, se se zlou potáže.
A proto se nejednou sází na nebankovní sféru, jež je v tomto ohledu o poznání benevolentnější než bankovní domy. U nebankovních poskytovatelů dokonce nabízejí i půjčku jménem hypotéka bez doložení příjmu.
Ovšem to neznamená, že když je tato ‚bez doložení příjmů‘, uspěje tu i někdo, kdo nedostává od nikoho ani korunu. Opak je pravdou. I zde je nezbytné doložit schopnost řádně a včas splácet půjčené finanční prostředky. A rozdíl mezi bankami a nebankovním sektorem je pouze v tom, že nebankovní instituce akceptují daleko širší škálu důkazů o platební schopnosti a stačí tu i nižší příjmy, než by rádi viděli bankovní úředníci.
V případě výše zmíněné hypotéky lze doložit příjmy různě.
- Třeba daňovým přiznáním, dokazujícím, že dotyčný skutečně podniká a nejen že má založenou firmu.
- Nebo vydanými fakturami.
- Nebo výpisy z účtu.
- Nebo výplatními páskami.
- Nebo podnikatelským záměrem, pro který je třeba zmíněné půjčky.
- Nebo jinými doklady, potvrzujícími příjmy.
- Nebo pracovní smlouvou.
- Nebo dokladem o přiznání některé z dávek vyplácených státem.
- Nebo si lze coby spoludlužníka přivést příbuzného, jenž potřebné příjmy na rozdíl od samotného žadatele má.
Zkrátka se dnes už na čestné slovo nepůjčuje. Záruky potřebuje a tedy i vyžaduje každý. A sotva tomu někdy někde bude jinak.